Nový začátek, harmonie, důvěra

Tradiční pohádky končí většinou romantickým:      "..a princ si vzal princeznu za ženu a žili šťastně až do smrti..." V realitě je ale rozhodnutí se pro životního partnera, ať už ve svazku manželském či bez, vlastně teprve začátek cesty.

Vztah žije z pozornosti, věnování energie jeden druhému, s pohledem do budoucnosti a vyžaduje každý den znovu vědomé rozhodnutí pro sebe navzájem.

Rutina všedního dne nás ale často zaslepí. Časový stres, termíny, aktivity na sociálních médiích - to vše zabírá velkou část naší pozornosti a odtahuje nás v prvé řadě od našeho vlastního středu a následně také od našeho partnera.

Cítíme se nešťastní, nenaplnění a hlavně nemilovaní. Často je naše společné bytí s partnerem tak moc definováno rodičovskou rolí, že naše potřeby intimity, žité smyslnosti a sexuality stojí úplně v pozadí.

....a kousek za kouskem se ztrácíme ve vyčítavém mlčení nebo vzájemném obviňování.

Abychom mohli prolomit tento začarovaný kruh, je důležité porozumnět tomu, že v první řadě jsme za své štěstí a spokojenost zodpovědní my sami.

Ani splněné parametry úspěšnosti v dnešní konzumní společnosti nebo přemrštěná, Hollywoodem ovlivněná, romantická očekávání či jiné úspěšné strategie řešení umělené nasazené zvenku nám nedají pocit vnitřního naplnění, když se nenaučíme nejprve sami sebe bezpodmínečně milovat.

Pravdivý sebeobraz, sebepřijetí a spočívání ve vlastním středu v nás posiluje schopnosti a možnosti, jak reagujeme na svět kolem nás. Toxické vzory a skrytá očekávání mohou být odkryty a zbaveny síly. Poznání a odložení omezujícího pohledu, který podvědomě ovlivňuje naše vnímání reality, nám pomůže se bez předsudků a především s úctou jako pár znovu setkat a společně vykročit na novou cestu, kde se můžeme vzájemně provázet a činit vědomá rozhodnutí.

Cestu, na které už se nebudeme cítit sami, protože budeme cítit rezonanci, po které naše duše tolik touží.

Zvu Vás, abyste vstoupili na tuto cestu hledání sebe sama a spojení s Vaší vnitřní sebe-láskou. Na cestu objevování svých bolestí a stínů, které často skrývají šanci naše vztahy proměnit zevnitř.

„Please, just let love in. Tell people how you feel and do not worry about being too much. Be too much. Care too much. Let people remind you that there is goodness in this world. Be vulnerable, do not be afraid of what you feel. Try to find the beauty in each breakdown, try to move forward and let go, try to learn and believe in new beginnings, despite what you have been through. Kiss the faces of your friends and family, hug their broken pieces back together , laugh loudly , hope loudly, live loudely and be gentle with yourself, be gentle with your healing. Connect, connect,  connect- with every ounce of who you are, with every inch of your patchwork heart. Connect with the people who make you feel deeply. Connect with the moments that bring tears to your eyes. Connect with the things that make your hands shake, embrace the things that make you aware of just how luckly you are to be alive. Please, just connect- because beautiful things are vanishing each and every day. Don’t let your heart become one of them.“

-Bianca Sparacino-